Prosinec 2015

Příběh vlkodlačí dívky(5)

24. prosince 2015 v 12:31 | Jitka |  Příběh vlkodlačí dívky
Takže moje story se pomalu rozšiřuje. Doufám že se vám i tato část bude líbit.
"Tys mě ohrozil proto, žes mě chtěl vidět?" zeptala jsem se ho. Smutně přikývl. Vypadal, že ho to hodně mrzí. Soucitně jsem se na něj podívala a objala ho. To ho docela zaskočilo, ale nakonec mě taky objal. "Díky," řekl vděčně. Usmála jsem se.

Po chvilce jsem se odtáhla. "Teď si to musím vyřídit se svým bratrem," řekla jsem a seskočila ze stromu. Filip mě následoval. "Alexy!" zakřičela jsem. Během chvilky se zpoza stromů vynořil hnědý vlk a ve chvilce se proměnil v člověka. Poznala jsem v něm svého bratra.

"Karin? Můžu ti to vysvětlit?" zeptal se ostýchavě. "Já čekám…" dupla jsem si a čekala až najde nějakou dobrou výmluvu. "Tehdy v lese. Doufal jsem že se vrátíš domů. Jenom že, když jsem se po třech dnech léčení vrátil do vesnice, tys tam nebyla. Smečka tvrdila že ses nevrátila. Chtěl jsem tě jít proto hledat, ale rada starších mi to nepovolila. Byl jsem podle nich až moc zraněný a zesláblý a tak jsem pověřil Filipa, aby tě našel a dal na tebe pozor, než se budu moc vydat sám po tvé stopě," odmlčel se a podíval se na mě.

"Netrvalo mi dlouho než jsem tě našel," pokračoval, "nechtěl jsem však abys věděla že jsem ještě na živu. Proto jsem se proměnil ve Rdousila a spojil jsem se s Filipem. Informoval jsem ho o každém tvém pohybu a pak přišel ten večer. Tábořiště upírů bylo moc blízko a proto jsem se snažil přesvědčit Filipa, aby odtáhli. On však pro to nic neudělal," znovu se odmlčel a vzdych, "dál už to znáš." Přikývla jsem.

"Alexy. Tys mi lhal! Víš jakou jsem o tebe měla starost! Bála jsem se že tě dostaly lovci! Zklamala jsem se v tobě," vzdychla jsem zklamaně. Necítila jsem hněv. To ani nešlo cítit hněv na svého staršího bratra, kterého mám strašně ráda. "Já vím. Nemohl jsem se však ukázat. I lovci si myslí, že jsem mrtev nebo vážně zraněn," řekl potichu Alex.

"Jak to?" zeptala jsem se ho nechápavě. "Já ho našel v lese. Odnesl jsem ho do stromového domku. Věděl jsem, že na zotavení potřeboval víc času, než na obyčejný zranění. Víc času a pomoc. Schytal jsem jednu ránu, kterou lovci vystřelili, ale to mi nezabránilo v tom, abych pomohl svému druhu," odpověděl Filip.

"Filip se o mě výborně staral. Když jsem mu řekl jaký mám s tebou problémy, ochotně mi chtěl pomoc, ale teď jsem si uvědomil jakou hloupost jsem udělal, když jsem mu dal důvěru," řekl smutně Alex. "Ale Alexy, já…" začal Filip. "Nechte toho, kluci! Nechci aby jste se hádaly kvůli mně," řekla jsem příkře.

Zapůsobilo to úžasně. Oba naráz sklopili hlavu a zabodli pohled do země. "Kluci. Buďte na sebe hodní. Ano?" řekla jsem a mile se usmála. Alex si jen povzdychl a Filip se ušklíbl. Usmála jsem se a přešla k Alexovy. "Ráda tě zase vidím," řekla jsem, objala ho kolem ramen a vtiskla mu polibek na tvář. "Já tebe taky," řekl a mile se usmál.

"Tak, a co dál pane chytrý?" zeptala jsem se Alexe a odtáhla se. Ten si jen pohoršeně vzdychl. "Tak to nevím," odpověděl a sklopil zrak. "Do vesnice se ani jeden z nás vrátit nemůže a v lese je poslední dobou nějak rušno," zvažoval naši situaci Alex. "Jestli do toho mohu zasahovat," ozval se Filip, "o něčem bych věděl."

Oba dva jsme se na něj tázavě podívaly. "Povídej," vyzval ho Alex. "Znám jednu nádhernou mítinku, tady v lese, která je tak bezvadně skrytá, že ji nikdo nenajde," řekl a pyšně se usmál, "Na tý mýtince stojí stará chatrč. Myslel jsem, že už se tam nikdy nevrátím, ale jak to tak vypadá, budu se muset donutit se tam vrátit." Tázavě jsem se na Alexe podívala. Ten kývl.

Pokračování příště...

Přeji vám krásné vánoce a šťastný noví rok. Ať vám ježíšek nadělí hodně dárků pod stromeček.