Příběh vlkodlačí dívky (6)

28. ledna 2016 v 18:44 | Jitka Karlíková |  Příběh vlkodlačí dívky
Tak je další měsíc a tady je další kapitola mého story.


Neměly jsme na vybranou a proto jsme se Filipem nechaly vést k průsmyku. Ten průsmyk odděloval les, od jezera, které se nacházelo za průsmykem. Filip nás vedl podél skalního masívu k nenápadnému křoví. Nikdo by zdálky, ani z blízka nepoznal co se skrývá za tím křovím. Filip opatrně nadzvedl převislou větev ostružiníku a odkryl tak malou jeskyňku.
"Račte vstoupit panstvo," vybídl nás. Alex opatrně vešel do jeskyně a já šla pomalu za ním. "Pojďte za mnou, jinak se v tomhle bludišti ztratíte," špitl na nás Filip. Alex šel za Filipem a já se vydala opatrně za nimi. Jeskyně odbočovala doleva a doprava. Filip zabočil doprava a pokračoval dál v cestě. Za chvíli se chodba rozšířila a my se ocitly na mýtině.
"Páni, mýtina v jeskyni. To je možný?" zeptal se překvapeně Alex. "Alexy, nejsme v jeskyni," řekl Filip a ukázal na noční nebe nad námi. "Jsme na louce mezi jezerem a lesem. Nikdo, kromě mého rodu o tomto místě neví," dodal potichu. "Tvého rodu?" zeptala jsem se ho nechápavě.
"Ano. Proto nemám ten pitomý přívěsek. Já ho neztratil, mě ho rada sebrala, když zjistili co jsem zač. Já nejsem čistokrevný jako vy dva. Moje matka je upírka a otec vlkodlak. Proto se nesmím vrátit do tich hnusných vesnic. Nejsem vítaný. A kdo by taky chtěl mít vedle sebe vlkodlako-upíra," řekl a podíval se na malou chaloupku před námi.
"Škoda, že doma už nikdo není," vzdychl a vydal se k domku. Pomalu jsme vyšli s bratrem za ním. Tázavě jsem se na něj podívala, on jen zakroutil hlavou na znamení, že o ničem nevěděl. Povzdechla jsem si. Pořád mi v hlavě zněla jeho slova: A kdo by taky chtěl mít vedle sebe vlkodlako-upíra!
Filip pomalu otevřel dveře a pomalu se rozhlédl po chladné místnosti. "Mami, tati, jsem doma," řekl potichu a vešel do místnosti. Byla velká a velice útulná. "Nikdy jsem se sem nechtěl vracet. Ta noc tu zanechala tolik vzpomínek," řekl a smutně se podíval na podlahu.
Spatřila jsem tam flek od zaschlé krve. Filipovy na něj ukápla slza a rychle si otřel oči. "Filipe? Čí je to krev?" zeptal se opatrně Alex. "Mého otce," řekl chladně. "Tady je zabili," začaly mu vlhnout oči, "nejprve otce a pak matku. Krutě je zabili. Propíchli je skrz na skrz stříbrem a dubovým dřevem. Mě však nenašli. A ani nemohly. Jsem jiný než oni." Filip se svalil do křesla a schoval hlavu do dlaní.
"Těla odnesli s sebou a spálily. Popel pak vysypali do řeky. Nikdy na ten den nezapomenu. Slíbil jsem, že se sem už nikdy nevrátím, ale cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Opět jsem se vrátil domů a opět cítím přítomnost mích rodičů," řekl a lehce se pousmál.
"Je nám líto, že ses kvůli nám musel vracet zpět na místo, kam si nechtěl," řekl omluvně Alex. "To nic. Doma je prostě doma a už mnohokrát jsem uvažoval že se sem opět podívám, ale nikdy jsem neměl dost odvahy. Teď jsem alespoň měl důvod," odpověděl a znovu se pousmál.
"Děkujeme, že nás tu necháš," poděkoval bratr za nás za oba a já jen tak nečině stála. "Za málo," odpověděl Filip potichu a pomalu vstal. Šel potichu ke krbu a začal rozdělávat oheň. "A to nás díky ohni nemohou najít?" zeptala jsem se tiše. "Ne Karin, nemůžou. Tato louka je chráněna silnými kouzly," odpověděl a foukl do ohně. Ten ihned vzplál.
"Alexy, dojdeš prosím pro dříví, je venku v kůlničce," řekl Filip a vstal. "Jistě," řekl nejistě Alex a vyšel ze dveřích. Chvíli jsem stála jako smyslů zbavená, ale pak jsem se vzpamatovala. "Omlouvám se, nestačil jsem uklidit," řekl Filip a falešně se usmál. "Proč nás tu necháváš, když ti návrat sem působí bolest?" zeptala jsem se ho nechápavě.
"Chci, aby jste byly v bezpečí a toto je jediné bezpečné místo, které znám," řekl klidným hlasem. Bylo znát, že se přemáhá, aby to řekl dostatečně klidně. "A my jsme ti za to velice vděční Filipe," řekla jsem s klidem a položila mu ruku na rameno. Malinko se pousmál a podíval se na mě. "Děkuji," řekl a dal mi letmý polibek na tvář.
Cítila jsem jak rudnu a Filip se znova pousmál. "Nemáš hlad?" zeptal se mě potichu. "Ani ne," odpověděla jsem, "ale jak znám Alexe, ten jistě bude mít hlad." Filip se usmál a naznačil mi, abych ho následovala.

Pokračování příště.....

Doufám že se vám tato další čast líbila. Pokud by ste si chtěli přečíst i další moje výtvory mrkněte se na www.wattpad.com jsem tam pod jménem Jitka1999. Všem školákům přeji hezké vysvědčení a krásné pololetní a jarní prázdniny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama